---
title: "Vhazování ve fotbale: pravidla, chyby a trénink"
description: "Pravidla vhazování ve fotbale: co pravidlo 15 žádá v okamžiku vypuštění míče, kterých pět chyb z toho plyne, od které kategorie platí a jak ho trénovat."
datePublished: 2026-09-20
tags:
  - rules
  - youth-football
  - coaching
  - training
---

Pravidla vhazování se ve fotbale vejdou na půl stránky, a přesto je vhazování tím navázáním hry, které se nejčastěji provádí špatně a nejméně často trestá. Důvod vězí v konstrukci pravidla: nezajímá se o to, jak se hráč k míči dostane, ale výhradně o jediný zlomek vteřiny.

## Pravidlo 15 váže vše na jediný okamžik

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Všechny podmínky pravidla 15 platí v okamžiku vypuštění míče. Co se děje předtím, pravidlo neupravuje, a právě z toho plyne jak volnost při rozběhu, tak nejčastější zdroj chyb.</KapitelZusammenfassung>

Rozhodující věta pravidla zní: „Při vhazování musí vhazující hráč stát čelem k hrací ploše, dotýkat se částí každého chodidla pomezní čáry nebo země za pomezní čárou a vhodit míč obouruč zezadu přes hlavu z místa, kde míč opustil hrací plochu."

Čtyři podmínky, a všechny čtyři se posuzují ve stejný okamžik. Hráč se smí deset metrů rozbíhat, otáčet se, držet míč ve vzduchu. Dokud v okamžiku, kdy míč pouští, sedí obličej, chodidla, ruce i místo, je vhazování správné. Naopak sebelepší výchozí postoj nepomůže, jakmile se hráč při hodu odlepí od země.

K tomu přistupuje pátá podmínka, která platí až po hodu: míč je ve hře, jakmile se ocitne uvnitř hrací plochy. Pokud se předtím dotkne země, vhazování se opakuje, a to stejným družstvem ze stejného místa. Není to trest, je to opakování.

## Co musí hráč splnit v okamžiku vypuštění míče

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Obličej k hrací ploše, část každého chodidla na čáře nebo za ní, obě ruce na míči, hod zezadu přes hlavu, a to z místa, kde míč opustil hřiště.</KapitelZusammenfassung>

**Postoj a natočení.** Vhazující hráč stojí a je obrácený čelem k hrací ploše. Slovo „stát" vylučuje klek i sed, nikoli však předklon. Požadavek na natočení je přitom velkorysejší, než si řada trenérů myslí: tělo musí směřovat k hřišti, ne přesně do směru hodu.

**Kontakt chodidel.** Část každého chodidla se dotýká pomezní čáry nebo země za ní. Tedy obě chodidla, a se skutečným kontaktem se zemí. Formulace „část" je důležitá: stačí, když se čáry dotýká špička, pata smí být ve vzduchu.

**Držení míče a dráha hodu.** Obě ruce na míči, míč přichází zezadu přes hlavu. To je dráha pohybu, ne koncová poloha. Hod, který začíná až nad temenem, ji nesplňuje.

**Místo.** Vhazuje se z místa, kde míč opustil hrací plochu. Žádnou toleranci text pravidla neuvádí. V praxi se metr sem nebo tam vytkne zřídka a v mládeži prakticky nikdy, pravidlo ale tenhle prostor nezná.

## Co z vhazování nemůže vzejít

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Žádný přímý gól ani na jednu stranu, žádný ofsajd při přímém převzetí a minimální odstup dvou metrů pro všechny soupeře.</KapitelZusammenfassung>

Vyloučené jsou tři věci a všechny tři jsou v praxi důležitější, než zní.

**Z vhazování nemůže padnout gól přímo.** Když míč zapadne přímo do soupeřovy branky, nařídí rozhodčí kop od branky. Když skončí přímo ve vlastní brance, kope soupeř roh. Ošetřené jsou obě strany, a právě na ten druhý případ skoro nikdo nemyslí.

**Ofsajd při přímém převzetí nevzniká.** Pravidlo 11 jmenuje kop od branky, vhazování a kop z rohu výslovně jako tři situace, po kterých smí hráč míč převzít přímo, aniž by byl v ofsajdu. Pro útočnou hru je to páka, kterou spousta týmů nevyužívá: útočník smí při vhazování stát libovolně vpředu.

**Všichni soupeři drží odstup nejméně dva metry** od místa vhazování na pomezní čáře. Je to povinnost soupeře, ne prosba vhazujícího hráče.

## Pět chyb, které plynou přímo z pravidla

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Každá podmínka pravidla dává zrcadlově přesně jednu chybu. Seznam proto sleduje text pravidla, a ne četnost, protože statistiku chybných vhazování nevydává žádný svaz.</KapitelZusammenfassung>

Poznámka, která se do většiny rádců na tohle téma nedostane: **neexistují spolehlivá čísla o tom, která chyba při vhazování je nejčastější.** Takovou statistiku nezveřejňuje žádný z velkých evropských svazů, nenajdeš ji u DFB ani u anglického, španělského nebo francouzského svazu. Svazy publikují text pravidel a jednotlivé případy, ne četnosti. Následující seznam je proto **odvozený z textu pravidla** a seřazený v jeho pořadí. Říká, co může být špatně, ne jak často se to děje.

1. **Vhozeno natočeně.** Tělo při hodu nesměřuje k hrací ploše, obvykle proto, že se hráč otočí ke spoluhráči místo aby tam hodil míč.
2. **Zvednutá noha nebo odraz.** Klasika u dlouhých vhazování: hráč nabírá švih a přitom odlepí jedno nebo obě chodidla od země. Jakmile je v okamžiku vypuštění jedna noha volná, je vhazování nesprávné.
3. **Od temene místo zezadu přes hlavu.** Míč startuje před hlavou nebo nad ní a žádnou dráhu zezadu neopisuje. Francouzský metodický list pro rozhodčí od UNAF uvádí přesně tohle jako hlavní příčinu nesprávných vhazování, ovšem jako pozorování z roku 2016, ne jako naměřenou četnost.
4. **Hod jednou rukou nebo s nestejnou silou.** Jedna ruka vede, druhá jen leží na míči. Formálně jsou obě ruce na míči, hod je přesto napadnutelný.
5. **Vhozeno vedle místa.** Hráč si přibere pár metrů územního zisku, většinou směrem k soupeřově brance.

> **Tip:** Pro trénink je to pořadí užitečné, protože z něj vzniká pořadí kontroly. Kdo vhazování posuzuje, dívá se postupně na natočení, chodidla, dráhu hodu, ruce a místo. Pět pohledů, pokaždé ve stejném pořadí.

## Jaký trest následuje po které chybě

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Nesprávně provedené vhazování připadne soupeři. Druhý dotek vhazujícího hráče znamená nepřímý volný kop, rukou dokonce přímý volný kop nebo pokutový kop.</KapitelZusammenfassung>

Sankce jsou kratší než podmínky a rozlišují tři případy.

**Nesprávné provedení.** Každé porušení čtyř podmínek vede k tomu, že vhazování provede hráč soupeře. Míč tedy mění majitele, volný kop se nenařizuje.

**Druhý dotek vhazujícího hráče.** Pokud se vhazující hráč dotkne míče znovu dřív, než se ho dotkl jiný hráč, následuje nepřímý volný kop. Když je ten druhý dotek rukou, mění se trest na přímý volný kop a ve vlastním pokutovém území na pokutový kop. Výjimka: byl-li vhazujícím hráčem brankář, zůstává u nepřímého volného kopu.

**Rušení ze strany soupeře.** Kdo vhazujícího hráče nesportovně rozptyluje nebo mu brání, a patří sem i nedodržení dvou metrů, dostává žlutou kartu. Pokud už bylo vhazování provedeno, přidává se k tomu nepřímý volný kop.

> **Info:** **V mládeži tenhle řetězec na řadě míst neplatí, a spíš neplatí než platí.** Prošli jsme si kvůli tomu pravidla tuctu svazů. Výsledek: všude tam, kde vůbec nějaká vlastní dětská úprava existuje, zní „nechat opakovat" a ne „míč je pryč".
>
> - **Švédsko, Norsko a Itálie** píšou opakování výslovně do textu pravidla. Italský svaz je vkládá do závorky přímo za pravidlo o vhazování, norský navíc po rozhodčím žádá, aby chybu vysvětlil, než se hází znovu.
> - **Dánsko** jde nejdál a správně provedené vhazování uvádí výslovně jako příklad něčeho, co v dětském fotbale není podstatné. Napomenutí ani vyloučení se tam vůbec neudělují.
> - **Anglie a Katalánsko** instruují své rozhodčí, aby připustili druhý pokus, v Anglii až do U12 včetně.
> - **Nizozemsko** nechává nejdřív vysvětlovat a trestá teprve při opakování.
>
> Tam, kde naopak nic zvlášť upraveno není, a kromě Česka to platí i pro Polsko, Rusko, Turecko a Portugalsko, se pravidlo 15 uplatní beze změny. Míč tedy přechází na soupeře. V českých sešitech to přitom není mezera, ale výslovné rozhodnutí: každý z nich končí ustanovením, že u všech ostatních pravidel, která v materiálu nejsou uvedena ani upravena, platí automaticky Pravidla fotbalu FAČR.

## Od které kategorie se u nás vhazuje rukama

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Vhazování z dětského fotbalu nemizí všude stejně. Vedle sebe stojí tři různé modely a jen jeden z nich se dá vyjádřit věkovou hranicí.</KapitelZusammenfassung>

Kdo v Česku trénuje mini přípravku, ten tenhle článek nepotřebuje: rukama se tam nevhazuje vůbec. FAČR vydává svou řadu „Pravidla fotbalu malých forem" po kategoriích, ve čtyřech sešitech, a hod rukama v nich přibývá postupně.

Než se do nich pustíš, vyplatí se rozlišit tři pojmy, které čeština drží oddělené, zatímco němčina i angličtina je slévají do jednoho slova. Právě na tomhle rozdílu stojí celá česká úprava.

- **Aut** je událost: míč opustil hrací plochu přes pomezní čáru.
- **Vhazování** je technika: hod obouruč zezadu přes hlavu, obě nohy na zemi.
- **Rozehra od pomezní čáry** je nadřazený pojem pro každé navázání hry od postranní čáry, ať už rukou, nebo nohou.

Ten třetí pojem potřebuje FAČR právě proto, že se v dětském fotbale házet nemusí. Ve třech přípravkových sešitech vypadá rozehra od pomezní čáry takhle:

**Mini přípravka.** Rozehrává se výhradně přihrávkou nohou nebo vyvedením míče. Vhazování rukama sešit vůbec neuvádí. Soupeř drží nejméně 2 metry.

**Mladší přípravka, 4+1, U8 a U9.** Tři možnosti vedle sebe a rovnocenně: vhazování rukama (obě ruce s míčem za hlavou, obě nohy na zemi), přihrávka nohou, nebo vyvedení míče. U vyvedení stojí za přečtení dodatek, který si rozhodčí často musí vyjasnit: hráč musí nejdřív položit míč do klidu na pomezní čáru a nesmí si ho před sebe hodit. Odstup soupeře opět 2 metry.

**Starší přípravka, 5+1, U10 a U11.** Tady je vhazování poprvé závazné a zároveň jediné. Sešit u rozehry od pomezní čáry uvádí už jen vhazování, obě ruce s míčem za hlavou, obě nohy na zemi, soupeř nejméně 2 metry od rozehrávajícího hráče.

**Rozhodující je tedy herní forma, ne ročník.** Kdo chce vědět, jestli se jeho týmu vhazování týká, dívá se na formát soutěže, do které je tým přihlášený, a ne na rok narození. Víc o formách, které za tím stojí, najdeš v našem přehledu [herních forem v dětském fotbale](https://areacopa.com/cs/cs/blog/herni-formy-detsky-fotbal-2026).

> **Info:** **U vhazování platí v Česku jednotná celostátní úprava.** Okresní a krajské svazy si sice vydávají vlastní upřesnění, ale vhazování se v nich nemění. Dobře je to vidět u OFS Plzeň-město, který pro mladší žáky 7+1 vydal vlastní „Upřesnění pravidel": ofsajd tam platí od poloviny hrací plochy místo od hranice pokutového území a zeď stojí 7 metrů místo 6. Vhazování ale zůstává beze změny hodem rukama s odstupem 2 metry. Odchylky tedy míří k velkému fotbalu, ne k náhradní rozehře nohou.

Při pohledu přes hranice je nápadné jedno: svazy se shodují na tom, že vhazování není pro malé děti ta správná forma navázání hry. Vůbec se ale neshodují na tom, co z toho plyne.

| Svaz         | Vhazování rukama od                        | Pod tím                                                  | Odstup |
| ------------ | ------------------------------------------ | -------------------------------------------------------- | ------ |
| Česko (FAČR) | starší přípravka U10/U11, 5+1              | ruka, přihrávka nohou nebo vyvedení míče, volně na výběr | 2 m    |
| Norsko       | pětkový fotbal, od 8 let                   | innspark, kop z klidu nejvýš metr od mantinelu           | 2 m    |
| Polsko       | Orlik, U10/U11                             | wprowadzenie nogą po ziemi, tedy rozehra nohou po zemi   | 3 m    |
| Dánsko       | 8 mod 8, U11/U12                           | volí sám hráč: indspark, inddribling nebo indkast        | 2 m    |
| Portugalsko  | bez hranice, platí až do kategorie Petizes | neexistuje                                               |        |
| Nizozemsko   | 11 na 11, fakticky O14-A, prakticky O15    | indribbelen, přihrávka i střela výslovně zakázány        | 5 m    |

Rozpětí je sedm ročníků, od osmi let v Norsku po fakticky patnáct v Nizozemsku. A ve sloupci „pod tím" jsou vidět tři různé způsoby, jak se dá otázka „odkdy se hází" vůbec zodpovědět. Jen ten první je letopočet.

**Za prvé: vhazování se pod hranicí nahradí.** Tak to dělá Norsko, Polsko a Nizozemsko. Pod hranicí dítě míč kopne nebo si ho vyveze, od hranice se hází. Tenhle případ má většina trenérů v hlavě.

**Za druhé: vhazování je jednou z možností, ne povinností.** Tak to dělá FAČR v mladší přípravce, a stejně tak Dánsko a Itálie. Není to žádný pevný den, ale volba, která jednou skončí. Rozdíl proti Polsku je přitom podstatný: v polském Orliku se rukama házet nesmí, v české mladší přípravce smí.

**Za třetí: vhazování platí až úplně dolů.** Tak to dělá Portugalsko, kde se hází i v nejmenší kategorii Petizes, bez jakékoli náhradní formy pod ní.

> **Warning:** **Pozor na slovo aut v rozpisech a upřesněních.** Když rozpis soutěže píše „auty: vhazují se", mluví o technice a nechává jen jednu možnost. Když stejný dokument mluví o „rozehře od pomezní čáry", nechává otevřené, jestli se hází, přihrává nebo vyváží. V přípravkových kategoriích rozhoduje právě tenhle rozdíl. Text opsaný z velkého fotbalu ho spolehlivě smaže a posloupnost kategorií pak přečteš obráceně.

A ještě jedno praktické omezení, které ukazuje, jak málo stačí pohled do jediného dokumentu: který ze čtyř sešitů se na tvůj tým vztahuje, nerozhoduje datum narození, ale soutěž, do které je tým přihlášený. Rozpis soutěží okresního fotbalového svazu tohle přiřazení dělá výslovně, u OFS Nymburk třeba minipřípravka 3+0, přípravka mladší, přípravka starší a mladší žáci U13 v 7+1. Před sezonou se proto vyplatí otevřít rozpis vlastního okresu, ne jen brožuru FAČR.

## Rozběh, výskok a salto: co je dovoleno

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Protože pravidlo váže jen okamžik vypuštění míče, je rozběh volný a odraz zakázaný. Vhazování se saltem je podle znění pravidla přípustné, výslovně ho ale nepotvrdil žádný svaz.</KapitelZusammenfassung>

Tady se vyplácí, že pravidlo 15 upravuje jediný okamžik. Ze znění plyne bezprostředně:

**Rozběh je dovolený.** Pravidlo o cestě k míči neříká nic. Hráč se smí rozbíhat, jak dlouho chce.

**Vhazování s výskokem dovolené není.** Odlepí-li se v okamžiku vypuštění míče od země byť jen jedno chodidlo, chybí jedna ze čtyř podmínek a míč připadne soupeři. Právě na tomhle dlouhá vhazování v mládeži pravidelně ztroskotají.

**Vhazování se saltem je podle znění pravidla přípustné**, pokud má hráč v okamžiku vypuštění míče částí každého chodidla kontakt se zemí nebo s čárou a míč přichází obouruč zezadu přes hlavu. Kdo pohyb čistě ovládá, tohle splní.

> **Warning:** Tenhle poslední závěr je **odvozením z textu pravidla, ne stanoviskem svazu**. Rešerše v německých, anglických, španělských a francouzských svazových zdrojích nenašla jediné oficiální vyjádření k vhazování se saltem. Kdo ho chce nasadit v mistrovském zápase, vyjasní si to předem s rozhodčím nebo s řídícím orgánem soutěže.

## Co vhazování přináší podle statistik

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Směr poráží délku, a to výrazně. Míče vhozené dozadu a do strany zůstávají u vlastního týmu, dlouhá vhazování dopředu se většinou ztratí.</KapitelZusammenfassung>

Nejjasnější číslo k tématu dává vyhodnocení 16 154 vhazování z jedné kompletní sezony Premier League. 83 procent vhazování vedlo k úspěšnému prvnímu kontaktu vlastního týmu, 54 procent k udrženému držení míče a 8,8 procenta vyústilo ve střelu na branku z takto získaného držení.

Zajímavější než celkové číslo je rozpad podle směru hodu:

| Směr      | První kontakt | Držení míče udrženo |
| --------- | ------------- | ------------------- |
| dozadu    | 99,5 %        | 83,5 %              |
| do strany | 89,2 %        | 64,0 %              |
| dopředu   | 67,6 %        | 48,3 %              |

Navazující studie napříč pěti ligami se 71 220 fázemi po vhazování ten vzorec potvrzuje: dozadu 92,13 procenta udrženého držení míče, do strany 71,20 procenta, dopředu 49,75 procenta. Přidává k tomu druhou páku, která s technikou nesouvisí vůbec: rychlost. Vhazování provedená do pěti sekund dosáhla prvního kontaktu v 94,4 procenta případů, ta po více než patnácti sekundách jen v 78,31 procenta.

> **Info:** **Dvě rozšířená čísla neměří totéž.** Vedle hodnot z Premier League koluje španělské vyhodnocení 2 658 vhazování ze zápasů La Ligy, které dochází zhruba k 37 procentům udrženého držení míče a vykazuje 0,9 procenta gólů a 6,2 procenta zakončení. Rozdíl proti 54 procentům výše není spor, ale jiná definice: jedna studie počítá držení míče od sedmi sekund trvání, druhá hodnotí vyústění celé herní sekvence. Kdo obě čísla postaví vedle sebe, aniž to řekne, vyrobí rozpor, který neexistuje.

Pro praxi z toho plyne: dlouhé vhazování do pokutového území je nejnápadnější, ne však nejvýnosnější varianta. Stejnou logiku znáš z [variant rohových kopů v mládežnickém fotbale](https://areacopa.com/cs/cs/blog/rohove-kopy-varianty-mladez), kde se krátké provedení podceňuje úplně stejně.

## Jak vhazování trénovat

<KapitelZusammenfassung label="Kapitola ve zkratce">Technika přes pět kontrolních bodů, délka přes obouruční hody přes hlavu, a takticky hlavně ochota hrát dozadu a rychle.</KapitelZusammenfassung>

**Technika.** Pět chyb ze čtvrté kapitoly dává korekturní seznam. Dva hráči si vhazují na pět až osm metrů, třetí stojí ze strany a kontroluje v pevném pořadí: natočení, chodidla, dráha hodu, ruce, místo. Po deseti hodech se střídá. Hodnota cvičení neleží v házení, ale v roli pozorovatele, protože ten, kdo kontroluje, musí pravidlo použít, ne ho jen slyšet.

**Délka.** Tady existuje spolehlivé číslo. Kontrolovaná studie ve španělském odborném časopise Retos zkoumala v roce 2024 obouruční hody medicinbalem přes hlavu po dobu čtyř týdnů, s patnácti hráči v experimentální i kontrolní skupině a průměrným věkem kolem šestnácti let. Délka vhazování stoupla o 8,2 procenta, úhlová rychlost házející paže téměř o 15 procent. Kontrolní skupina se výrazně nezlepšila.

Důležité je to zařadit: studie pracuje se šestnáctiletými. Pro mladší ročníky je přenositelnost otevřená a přídavná zátěž stejně patří do rukou trenéra, který zná individuální zatížitelnost svých hráčů.

**Taktika.** Z čísel předchozí kapitoly plyne nepohodlné těžiště tréninku. Když míče vhozené dozadu a do strany zůstávají u týmu a dlouhé míče dopředu se většinou ztratí, pak není nejdůležitějším úkolem délka hodu, ale nabídka za zády vhazujícího hráče. Dvě věci se dají nacvičit okamžitě: spolehlivý zpětný pohyb k vhazujícímu hráči, a pětisekundová hranice, tedy vzít míč a provést, aniž by tým čekal na dokonalé řešení.

Pro bránící tým platí naopak doporučení z analýzy Premier League: napadat vysoko a zavřít možnosti dozadu i do strany, aby soupeři zbyl jen dlouhý míč dopředu.

Kdo chce tyhle věci poctivě protáhnout celou turnajovou sezonou, potřebuje hlavně jedno: dost zápasů, ve kterých se vůbec vyskytnou, a rozpis, který nevzniká na poslední chvíli.

[Vytvořit rozpis zápasů](https://areacopa.com/cs/tournaments/new?utm_source=agent&utm_medium=markdown&utm_campaign=throw-in-rules)

## Zdroje

Citace pravidel vycházejí z oficiálního vydání IFAB pro sezonu 2025/2026 a z Pravidel fotbalu FAČR. České kategorie a hodnoty pocházejí z řady FAČR „Pravidla fotbalu malých forem" pro mini přípravku, mladší přípravku 4+1 a starší přípravku 5+1 a z „Upřesnění pravidel fotbalu pro mladší žáky 7+1" OFS Plzeň-město ve verzi z 1. 8. 2024, přiřazení soutěží z Rozpisu soutěží OFS Nymburk. Ostatní věkové hranice jsou ze svazových dokumentů příslušných zemí pro sezonu 2025/26, čísla z herní analýzy od Stonea, Smitha a Barryho (International Journal of Sports Science and Coaching, 2021), Stonea, Kubayiho, Smitha a Northe (International Journal of Performance Analysis in Sport, 2025) a Casala s kolegy (PLOS ONE, 2023). Tréninková studie je Syafii a kolegové, Retos 54 (2024).

---
Source: https://areacopa.com/cs/blog/vhazovani-pravidla-fotbal